Všichni lidé, kteří vám zlepšili život
Naše historie je plná malých každodenních věcí, gest, na která časem zapomeneme, ale která ve skutečnosti všechno změnila.
Dear Insane Minds:
Minulý týden jsem se vrátil, pro věci do života, do svého dětského sousedství. Byl jsem na ulici a čekal, když přede mnou stála žena, aby se zeptala, jestli jsem to byla já, chápete.
Viděla mě v televizi před několika dny a spojila tečky mezi jménem a mým současným obličejem, který je zcela odlišný od obličeje, který si pamatovala před 30 lety.
Pamatovala si mé jméno, protože několik desetiletí byla dobrovolnicí v knihovně, kde jsem vyrůstal.
V mém domě nebyly žádné knihy ani odkazy na čtení pro dospělé. Když jsme si kvůli školní povinnosti museli koupit první (dětský) román , ani jsme nevěděli, kam ho koupit, to vám opravdu říkám.
Šli jsme se zeptat na papírnictví v sousedství a ano, měli tam knihy. A koupil jsem si jakýkoli, který mě nezachytil, ani nic podobného. Nebyla to zamilovanost, no tak.
Ale učitel trval na tom, že jsem četl, a vyzval mě, abych to udělal.
Přinutil mě číst Nekonečný příběh. A tam ano, tam se to stalo. Vzpomínám si, jak jsem tu knihu četl pod přikrývkou baterkou, aby se moji rodiče nehněvali, ne proto, že by se naštvali, že jsem četl, ale proto, že s dobrým úsudkem věřili, že je čas spát a mohu pokračovat v knize další den. Ale ne, nebyl čas.
Když vás kniha chytne, není čas na nic jiného.
Jsou to dva světy: váš skutečný život a ten druhý , který žijete prostřednictvím písemných stránek. A musíte svůj čas rozdělit mezi tyto dva životy a, pravda, tváří v tvář Atreyuovým dobrodružstvím, můj hmotný život mohl udělat jen málo.
Ta kniha otevřela dveře všem ostatním knihám, pro ty, které jsem četl, a pro ty, které jsem napsal, pro ty, které jsem snil, pro ty, které mám napůl, napůl přečtené a napůl napsané, do koutů mého života.
Knihovník mi řekl, že si smí vzít jen dvě knihy najednou, ale že se mnou musí udělat výjimku a nechat si vzít tři.
Řekla mi vzrušeně, jako by jí to dávalo smysl.
A poslouchal jsem ji jako milenec, přičemž jsem si vzal dimenzi toho, kolik dobrého mi s tou výjimkou udělali, s tím dobrovolnictvím, že jí bude věnovat své volné hodiny, aby si zapisovala vypůjčené knihy a data návratu, otevřela knihovnu a byla trpělivá se vším tím balíčkem šílené myšlenky, že bychom tam šli pást.
Někdy se nám zdá, že jen velké věci mají v naší historii a v historii transcendentní význam. Ale ne. Naše historie je plná malých každodenních věcí, gest, na která časem zapomeneme a která byla gesty, která všechno změnila.
A někdy nám život dává tyto dary.
Stát na té ulici, projít kolem ní, poznávat mě jako skořápky života, věnovat svůj čas ještě jednou vyprávění věcí a abych jí mohl říci, že mi těmito gesty změnila život. A opravdu jsme se objali.
A všechno to na několik okamžiků dávalo smysl.
Všem lidem, kteří věnují váš čas malým věcem jen proto, že pro vás mají význam a že jsme vás nikdy nepoznali, že víte, že měníte mnoho malých životů.
Šťastný týden, Minds!
