Strach ze samoty je zbytečný strach

Je to strach čelit sám sobě. Umlčet. Protože v hluku nemyslíme na sebe. Je to zbytečný strach. Protože jsme vždy sami v hlavách.

Strach z osamělosti je strach z toho, že budete čelit sami sobě.

Umlčet.

Protože v hluku nemyslíme na sebe.

Protože při tak velkém povzbuzení je nemožné vědět, co opravdu cítíme.

Bojíme se, že budeme sami a sami, protože to nás spojuje s naším zmizením.

Protože pak můžeme začít poslouchat plynutí času.

Vnitřní tic tac.

Neustálý zvuk v našem těle odcházel kousek po kousku.

Strach ze samoty je zbytečný strach.

Protože jsme vždy sami v hlavách.

Protože nikdo nemůže obývat naše myšlenky více než my.

Strach z osamělosti je strach z toho, že nebudete mít odraz.

Být nikým, pokud se na nás nikdo nedívá.

Neschopnost vybudovat se na základě přijetí toho druhého.

Být duchem potulujícím se po světě.

Nebojte se být sami nebo sami.

Nedělejte nic, abyste nebyli sami.

Protože pouze přijetím konečného můžeme skutečně ocenit život takový, jaký je.

Každý sluneční paprsek a každý doušek vody a každá větev, kterou rozpoutal vítr.

Nebojte se nemít ten kompas, kterým jsou ostatní.

Protože všichni jdeme na stejný sever.

A významné.

Na čem opravdu záleží.

Je to užít si výlet.

Do konce.