Hodně se mluví o různých druzích obalů a jejich recyklaci, ale není to vždy jasné, tolik čísel, symbolů a druhů plastů spotřebitele neplete.
Dva z rozdílů mezi plasty vyplývají přímo z recyklace: jedná se o termíny recyklovatelné a recyklované.
První naznačuje, že produkt byl vyroben z plastu, který po splnění svého původního účelu může projít novým transformačním procesem vytvářejícím nové produkty, zatímco recyklace naznačuje, že produkt byl vyroben ze zpětně získané suroviny.
Jako by tento typ zapletení nyní nestačil, přicházejí do hry nové plasty.
Konvenční jsou fosilního původu a jsou odvozeny z ropy; asi 4% světové produkce ropy jde do plastikářského průmyslu.
Tento plast lze recyklovat, to znamená, že po první aplikaci se může vrátit do průmyslu a stát se dalším produktem pro segmenty civilní výstavby, automobilového průmyslu, nábytku, obalů na čisticí prostředky, nápoje atd.
Pokud jde o nové typy plastů, uvidíme to jeden po druhém:
Bioplasty:
Bioplast má stejné vlastnosti jako běžný plast, liší se však tím, že má jako surovinu mimo jiné i obnovitelné zdroje, jako je sója, rýžový škrob, kukuřice, brambory nebo cukrová třtina. Ačkoli je jeho zdrojem obnovitelný původ, nemusí být bioplast nutně biologicky rozložitelný, i když je možné jej recyklovat.
Energetický výdej jeho výroby a recyklace je podobný konvenčnímu a v konečném důsledku znečišťuje stejné, jediný rozdíl je v obnovitelném a rostlinném původu suroviny.
Biologicky odbouratelný plast:
Biologicky odbouratelný plast je ten, který na konci svého životního cyklu prochází procesem kompostování až 180 dní v důsledku působení mikroorganismů za specifických podmínek tepla, vlhkosti, světla, kyslíku.
Obecně je tento produkt odvozen z rostlinných zdrojů, jako je celulóza, škrob atd.
Tyto plasty nejsou recyklovány a jsou obvykle na jedno použití.
Biologicky odbouratelný oxi plast.
Je to běžný plast, řekněme, ale přidávají se přísady, které urychlují normální proces degradace, takže proces degradace trvá roky až týdny nebo měsíce.
Nedávné studie varují, že i když se plasty tohoto typu rozkládají, nedělají to v neškodném odpadu, takže nejsou ani velmi dobrým řešením. Naopak, jak se rozpadají na malé kousky, přispívají k mikroplastovému znečištění a stávají se rizikem pro oceány a další ekosystémy.
Nejsou recyklovány ani vyráběny v menší míře a nelze je znovu použít dlouho, takže nejsou téměř v žádném ohledu velmi dobrou volbou.
Zákaz přísad do plastových výrobků:
Aby se zabránilo velkému riziku pro životní prostředí, vytvořila nadace Ellen MacArthur Foundation dokument, který navrhuje celosvětový zákaz oxidovaných přísad v obalech a plastových výrobcích. Dokument, který podepsalo více než 150 organizací z celého světa, jako jsou přední společnosti, průmyslová sdružení, nevládní organizace, vědci a členové Evropského parlamentu.
Použití plastových materiálů s přídavkem prodegradantů není řešením, lidé by měli být vzděláváni v tom, co jsou a jak používat různé druhy plastů, jak jsou recyklováni a jak jsou správně likvidováni, důraz by měl být kladen také na hledání procesů udržitelnější produkce a recyklace a přísnější předpisy, jako je zákaz plastů na jedno použití, usilující o oběhové hospodářství.
Plast v oběhové ekonomice.
Všestrannost plastu, a to jak z hlediska použití, tak z hlediska rozmanitosti surovin, umožňuje jeho úplné přizpůsobení se pravidlům cirkulární ekonomiky.
Za tímto účelem je nezbytné, aby se pracovalo na ekonomické životaschopnosti těchto surovin, zejména recyklovaných materiálů.
V současné době by plast mohl přestat být závažným ekologickým problémem, a to pouhým zákazem takzvaných plastů na jedno použití, jako jsou příbory, jednorázové kelímky a talíře nebo plastové tašky ze supermarketu. Pokud k tomu přidáme vědomější spotřebitele a lepší systémy nakládání s odpady, které nám umožní přiblížit se k recyklaci stejného množství, které se vyprodukuje, bylo by možné oběhové hospodářství plastů takovým způsobem, že by přestal být problémem, jaký je dnes.
