Neměl jsi smůlu v lásce

Všichni máme smůlu v lásce. Protože se všichni snažíme žít roztomilé milostné příběhy a přemýšlíme, proč to nezvládneme. Nefunguje to, protože žijeme ve velmi nerovném, násilném a sexistickém světě. A tak nemůžete dobře milovat.

Neměl jsi smůlu, ne. Není snadné se navzájem milovat a užívat si lásku, není snadné dobře komunikovat a dokonale si rozumět, není snadné milovat z empatie, štědrosti a solidarity. Protože lidé jsou trochu sobečtí.

Každý z nás má své zájmy a své potřeby a někdy máme tendenci zneužívat ostatní a žádat je, aby uspokojili naše přání, plnili naše sny, pokryli všechny naše základní potřeby.

Je pro nás obtížné pochopit, že jeden člověk nemůže tyto mezery zaplnit nebo nám sloužit výlučně, jako bychom existovali jen my.

Není to otázka smůly, ne. Ani toto utrpení pro lásku není jen vaším problémem, je to kolektivní problém. Je pro nás obtížné dát se dohromady, abychom pracovali jako tým, protože nás naučili soutěžit a ovládat ostatní. A pár nelze postavit z hierarchií a mocenských bojů: takto se to nebaví, ale jeden žije celou dobu bojem o to, aby nedominoval a nebyl ovládán druhým.

Ne že bys měl smůlu, ne. Jsme mnoho, miliony, žen, které se špatně zamilovaly. Podmanili si nás krásnými slovy a my jsme se vrhli do bazénu a hledali žít romantiku století.

Od malička jsme mytologizovali o lásce: je normální, že jsme zklamáni tak velkými očekáváními, je normální, že žádáme lásku, aby změnila náš život k lepšímu, je normální, že láska je středem našich životů … Protože tak jsme se vzdělávali všem: od televize, kina, knih, písní, učitelů a našeho nejbližšího rodinného kruhu. Všichni nás učili o patriarchátu a předávali nám jej, abychom jej internalizovali.

Nejsme odsouzeni trpět pro lásku: netrpíme žádným kouzlem, které nás přivádí k lásce, nikdo nás utrpením netrestal.

Všichni lidé potřebují lásku a společnost, ale ženy a muži nejsou vychováni v lásce stejným způsobem. Pro muže je to válka a ženy nám ji prodávají jako ráj. A proto je pro nás obtížné se navzájem milovat: je pro nás velmi obtížné budovat zdravé, svobodné vztahy založené na rovnosti, protože si nejsme rovni.

Ženy nepotřebují štěstí

Muži mají privilegia a žijí velmi dobře, když se páří, my ne tolik. Žijí déle, pokud jsou ženatí, my, pokud jsme svobodní. Těmi, kteří mají prospěch z manželství, jsou většinou oni, protože to, co se nám obvykle stane, je dvojí pracovní den, někteří s „pomocí“ a jiní bez ní.

Takže jo, všichni máme smůlu. Všichni se snažíme žít roztomilé milostné příběhy a přemýšlíme, proč to nefunguje. Nefunguje to, protože žijeme ve velmi nerovném, násilném a sexistickém světě. A tak nemůžete dobře milovat.

Feminismus bojuje za osvobození lásky od patriarchátu: čím více jsme, tím dříve toho dosáhneme. Musíte vše demystifikovat, musíte si dát nohy na zem, musíte rozebrat lásku, musíte na ni myslet a znovu ji objevit.

Velmi to pomáhá dát se dohromady ve skupinách mluvit a pracovat na romantické lásce, protože tak se můžeme vyhnout utrpení v tomto procesu: práci lásky si musíme také užívat.

A ano, je to spousta práce - sama i ve skupině - ale již existuje mnoho (stále více) žen, které si chtějí užít lásku a život. Je nás stále více, kteří se již nevzdáváme špatného času a utrpení, těch, kteří už o lásku neprosí, těch, kteří raději zůstávají sami než ve špatné společnosti.

Stále více z nás ví, že to není individuální problém a že osobní je politický. Nepotřebujeme štěstí: potřebujeme jen trochu zdravého rozumu a zdravého rozumu, další malou lásku k sobě samým, dobré přátele, kteří nám dávají dobré rady, malou odpovědnost za péči o sebe a velké odhodlání k sobě samým. se sebou as ostatními ženami.