Naše právo na sobectví

Abychom se mohli dát druhým, musíme také vědět, jak přijímat. Abychom se postarali, musíme se postarat sami o sebe. Uznání našich potřeb je velkorysé… pro nás.

Musíme přijmout.

Ale když jste si vždy zvykli dávat nadměrně.
Když jste byli k dispozici všem.
Dělat laskavosti. Nechat své věci.
Věnovat svůj čas
Půjčit peníze. Chcete-li dát svůj prostor.
Pro povzbuzení kdykoli.
Postarat se o.

Když jste si ověřili, že svět není pro vás, když jste to potřebovali.
Že se omlouvali, když se museli v něčem obětovat.
Že si nepamatovali ty věci, které pro tebe byly důležité.
Že tě opravdu neposlouchali.
A že jen čekali, až ztichneš jako obvykle.
Plivat na tebe jeho sračky.

Když jste cítili, že je všechno nevyvážené.
Že jsi byl úplně prázdný.

Jediné, co jsi ve svém životě udělal, je žít pro ostatní.
Aniž by věděli, jak odmítnout ze strachu, že svou náklonnost stáhnou.
Takže to, co nevíte, dostáváte.

Velkorysost nese vážné nebezpečí.
Pokud dodáváte tak, aby vás milovali.

Být nejlepším člověkem na světě.
Takže nikdo nikdy nemůže překonat to, co dáte.
Aby se k vám nedostali.
Protože pokud jen dáváte a nedostáváte, jste jako perforovaná hadice, která nikdy nic nezalévá.
Tím ztrácí veškerou vodu v cementu, aniž by dosáhla země.
Pak se vyprázdníš. Nezbylo vám nic.
A cítíš se strašně osamělý.

Protože vám nikdo neřekl, že dělat dobře může být špatné.
Pokud jste na sebe zapomněli.

Nikdo neřekl, že můžete být příliš velkorysý.
Že jsi musel zachránit kus.
Být k sobě velkorysý.
Nikdo vás nenaučil starat se o sebe.
Protože to nejlepší je vždy pro ostatní.
A pro vás to nejhorší. Nejhorší ze všech.

Proč jste si nezachránili jedny z nejlepších?
Proč se miluješ tak málo, že si myslíš, že si nezasloužíš to dobré?
Samozřejmě si to zasloužíte.

Někdy musíme být sobečtí.
Protože být sobecký znamená milovat sám sebe.

Protože být sobecký znamená myslet na sebe před ostatními.
A pokud na sebe nemyslíte, zmizíte.
Ty neexistuješ. Nejsi.

A když si nárokujete své místo.
Když dáte limit.
Když stojíš
Lidé vás neposlouchají. Nevidí vás.
Jsi duch.
A pokud ano, vyčítá vám, že jste se změnili.

Že už nejste tou samolibou osobou.
Že je už nevyřešíte a nelichotíte jim.
Že už nejste jeho emocionální služebník.
Lidé se na vás naštvají, že děláte, co chcete, a ne to, co chtějí, abyste dělali.

Musíme přijmout.
A za to si musíme uplatnit právo na sobectví.
Zeptejte se, co potřebujeme.
Abychom mohli pokračovat. Dávat.