7 tipů, jak přijmout smrt milovaného člověka
Javier Petralanda
Když nás milovaná osoba navždy opustí, bolest se může zdát nesnesitelná. Vypracovat duel a přijít přijmout smrt není snadné.
Duel , cesta, která osud nás zve k tomu obnovit staré struktury, které už nám slouží více, zahrnuje kritické momenty, bohatý, že opakování dvakrát nebo třikrát denně. Někdy jdou včas.
Obvykle jsou spojeny se vzpomínkami, okamžiky osamělosti, telefonními hovory atd. Ve skutečnosti může kritická epizoda vyvolat jakoukoli nepředvídanou okolnost.
Tyto převažující emoce spojené s těmito momenty jsou:
- Úzkost
- Bolest
- Smutek
- Zoufalství nebo bezmoc
- Jít do
- Prázdný
- Osamělost
S postupem času se zmírní . Výjimečně na začátku a častěji později se objeví prchavé okamžiky přijetí a naděje , stejně jako další vyrovnanost, ve které budete mít jistotu, že je vše v pořádku. V tuto chvíli je to mimo naše chápání.
Na pracovním odstupem , přijetí a odevzdání se osudu, denní procházky přírodou, meditace, pocit, žít do té míry, že se tady a teď může pomoci.
Každý den hledejte okamžiky samoty a zažijte blízkost sám se sebou. Díky upřímnému rozhovoru s rodinnými příslušníky a / nebo důvěryhodnými lidmi o emocionální situaci, která zažívá, to přináší velkou úlevu.
Jak truchlit nad smrtí milovaného člověka
- Zajistěte okamžiky vědomého ticha, ve kterých můžete pracovat na vnitřním klidu a duševním klidu, pozorujte naše vlastní zkušenosti, jako by byly zážitky jiné osoby, a vyvodit příslušné důsledky. Prostě pozorování, bez ničeho bojující, pouze pozorování a trpělivé a sebevědomé čekání na vnitřní moudrost.
- Zůstaňte naladěni a otevřete nové
- Uvědomte si, že v tomto chaotickém stavu mysli se prolíná nespočet myšlenek z různých zdrojů. Některé pocházejí ze samotného kulturního kontextu, ve kterém jsme byli vzděláváni a ve kterém žijeme; jiné, z požadavků, které na nás klade naše ego, a dokonce i některé další budou pocházet z našeho hlubokého Já. Je proto nutné vyvinout určitou diskriminační sílu, aby bylo možné je správně rozlišovat.
- Pozorování živých bytostí v jakémkoli z jejich projevů se snaží zachytit nejen to, co vyjadřují, ale také to, co se snaží vyjádřit, a a priori to pro nás není tak zřejmé. Postřeh ze srdce.
- Upravte fyzické a psychologické potřeby
- Snažte se být dostatečně pokorní, abyste rozpoznali naše vlastní omezení a naše nedokonalosti jako způsob, jak přijmout nedokonalosti druhých a být ochotni učit se od jakékoli osoby nebo situace.
- Zůstaňte v aktivním naslouchání a pozorní k tomu, co nám duchovní svět naznačuje. Nejde o nic dělat, nebo dokonce mít od něčeho očekávání, ale být aktivně přítomen a otevřený tomu, co nám chce náš interiér nebo naše hmotné či nehmotné prostředí sdělit.
která se v nás odvíjí a nejhumánnější a obohacující perspektivy, které se objeví v našem vědomí. To vygeneruje zlepšení naší sebeúcty a nadějnější přístup do budoucna. Znamená to uvědomit si, že za vnějšími projevy je duše, která se snaží komunikovat, a že můžeme přistupovat z vnímavého přístupu, přičemž předsudky necháme stranou a také se vzdálíme od kulturního podmínění.
na to, co požadují, aniž by upadli do pasti sebelítosti. Přesně kvůli choulostivým okamžikům, kterými procházíme, je více než kdy jindy nutné věnovat zvláštní pozornost potřebám našeho těla a naší duše, aniž bychom váhali požádat o vhodnou pomoc, pokud to situace vyžaduje.
