„Setkání s uměním bojuje proti osamělosti“
Eva proso
Práce tohoto esejisty se sídlem v Londýně, švýcarského původu, byla popsána jako „filozofie každodenního života“. Jeho knihy jako On Love, A Map of Love Feelings, How to Change Your Life with Proust a Religion for Atheists (RBA) se staly mezinárodními bestsellery.
Pro Alaina de Bottona je umění disciplínou, která nám může pomoci žít. Spolu s historikem Johnem Armstrongem napsal knihu Umění jako terapie (Phaidon), která se prostřednictvím 150 mistrovských děl vysvětluje, jak je umění schopné nás podporovat tváří v tvář obtížím v našich vztazích a při hledání štěstí.
Pamatujete si, jak ve vás umělecké dílo poprvé vzbudilo emoce?
Jako dítě jsem viděl ve výloze obraz krajiny, který se mě dotýkal. Byl jsem z něčeho nešťastný a ten obraz mě potěšil, nabídl mi klid a naději.
Bylo umění jako terapie výsledkem této zkušenosti?
Určitě to mělo svoji roli, ale bylo mnoho dalších zkušeností, které mě přiměly to napsat. Jako kdybych nedokázal pochopit dobrou pověst některých umělců a cítil se z toho frustrovaný, dokud jsem si neuvědomil, že umělecká díla na ně mají emocionálně reagovat. Že například pocit osamělosti může být něco, co umělec bere velmi vážně, i když toho tvůrce nemám rád.
Umění je téměř tak staré jako lidstvo: proč ho vždy bylo potřeba?
Protože umění nám svůdným způsobem představuje klíčové emoce. To, na co se díváme, nás vždy ovlivní. Umění je touha ovládat to, co vidíme, na několik okamžiků, aby nám to pomohlo pochopit.
Existuje mýtus o mučeném umělci, který musí tvořit, aby uvolnil své démony. Jak mohou být démoni jiných lidí prospěšní?
Ačkoli se to může zdát divné, někdy může umělá úzkost pomoci, být útěchou. Dílo vám říká: „Nějak chápu, čím trpíte, jak těžký může být život.“ Takové setkání bojuje s osamělostí.
Jaké emoce obvykle nejvíce vzbuzuje emoce?
Mnoho děl hovoří o melancholii a smutku, ale existují i jiné, které se zabývají klidem a vyrovnaností. A lásky. Nejen vůči někomu konkrétnímu, ale také k věcem. Umělec může ocenit zamračené dny nebo silné žluté čáry. A sdílí to s vámi.
„Umění nám podmanivě podává emoce a nápady, které v tomto životě potřebujeme, jako je vděčnost, odpuštění, odvaha, bolest a velkorysost, a nutí je zůstat v našich myslích.“
Potřebujete vědět o umění, abyste se tím nadchli?
Absolutně. Abyste se nadchli, nemusíte vědět o datech, pohybech, teoriích a uměleckých vlivech. Není ani nutné chodit do přeplněných muzeí: nadchnout nás může pohlednice, reprodukce nebo dílo ne tak známého umělce. Osobní reakce na umění je ještě větší než akademická: umění si nemůžete opravdu užít, pokud váš citový život není zahrnut do jeho kontemplace.
Potřebujeme umění, abychom byli šťastnější?
Mnoho lidí, kteří na něj nikdy nemyslí, jsou velmi šťastní. Umění pro nás může udělat to, že některé z emocí a myšlenek, které v tomto životě potřebujeme, jako je vděčnost, odpuštění, odvaha, bolest a velkorysost, jsou nám prezentovány přesvědčivě. Díky nim zůstávají v naší mysli.
„Porozumění umění“ se stalo symbolem statusu …
V této otázce obvykle dochází ve společnosti k určitému zmatku. Vzpomeňte si na stav, který na některých místech dává vlastnictví velkého automobilu, zatímco jiné vlastnosti, které jsou mnohem důležitější, jako je odpuštění nebo trpělivost, nemají prakticky žádné. Pro mě není důležité, aby umělecké dílo stálo to, co stojí, ale spíše to, že nám nabízí způsob pocitu, experimentování, který je lepší než ostatní.
Jaké emoce ve vás umění nejčastěji vzbuzuje?
Jeden, který si často nevšimne, vyrovnanost. Krajiny Clauda Lorraina, architektura Palladia a abstraktní malby Josefa Alberse jsou díla, která to evokují.
