Raději to udělejte tady a teď

Všechno odložíte tím, že budete existenci považovat za samozřejmost. Za předpokladu, že vám zbývá čas. Že je to nekonečné. Ukázalo se však, že přijde čas, kdy osoba, které jste chtěli zavolat, je pryč. Možnost prostě zmizí.

Zítra máte vždy v ústech.
Pak to udělám.
Pak jí zavolám.
Příští rok se nestane.

Všechno odložíte tím, že budete existenci považovat za samozřejmost.
Za předpokladu, že vám zbývá čas.
Že je to nekonečné.
A je vám věčně k dispozici.

Zvykneš si na život.
Aby vše ve vás fungovalo.
Aby vše zvenčí fungovalo.
Ztrácet dny, jako byste je opakovali.

Ukázalo se však, že přijde čas, kdy osoba, které jste chtěli zavolat, je pryč.

Možnost prostě zmizí.
A zbyla vám hloupá konverzace, která se vám kroutila v žaludku.
A litujete toho.
A uvědomíte si prostor, který zabíráte a který zabírají ostatní. A děsí vás to.

Protože jste si vědomi konečnosti věcí.
Smrtelníka.
Ale ten strach tě nemůže paralyzovat.
Musíte jen začít mluvit v přítomném čase.

Uvolnit vazby paměti.
Dělat to, co cítíš.
Tady a teď.

Protože všechno, co vynecháte ze studu.
Nebo za to, že to není rušivé.
Nebo za to, že nevěříte, že jste schopní.
Už nikdo. Může to udělat za vás.