Nesoutěžme: v tomto závodě dojdeme do cíle společně

V dnešní době se stále objevuje veškerá tato konkurenceschopnost. Vše, co je třeba uznat vinným. Bylo by hezké, kdybychom byli hezčí. Že praktikujeme solidaritu mnohem víc. Že přezkoumáváme náš krutý individualismus. Protože nemusíme s nikým soutěžit.

Hlas Roy Galána je podcast spisovatele Roye Galána pro časopis Mentesana. Poslechněte si to a sdílejte.

Tyler Nix - Unsplash

Učí nás od začátku konkurenceschopnosti.
Sundat ten vpředu.
Získat víc než ten druhý.
Pochlubit se.
Vidět ostatní jako nepřátele, které je třeba porazit.

Učí nás dívat se na to, co dostane další člověk.
Chcete-li nás kopírovat.
Závidět.

Učí nás, že čím více máme, tím více si stojíme.
Jako by z toho, že jsme schopni něco koupit automaticky, děláme lepší lidi.
Jako by peníze měly co do činění s vaší kvalitou lidské bytosti.

Učí nás být zcela nespokojeni s naší realitou.
Toužit po tom, co jsme neměli.
Toužit po tom, co nebudeme mít.

Dělat nemožné vylézt na neviditelný žebřík.
Usilovat o uznání za každou cenu.
Ukázat naše akvizice a být pro ně milován.

Učí nás, abychom nikdy nebyli spokojeni.
S ničím.
Znovu a znovu pohrdat všemi věcmi, které máme.
Naše živá těla.
Slunce, které se vrací každý zasraný den.
Učí nás zapomínat, že existujeme.
Abychom zaplatili za změnu.
Chceme všechno změnit.

Učí nás nepřizpůsobovat se.
Ačkoli jakýkoli dech je už hodně.
Být příliš mnoho.

Předurčují nás k boji.
I když nevíme proč nebo za co.
Tady jsme.
Sebepohlcený.

Boj o neznámou trofej.
Za pomíjivý potlesk.

Učí nás vyhrávat.
Ale nikdo nás nenaučí prohrát.
A chlapče, ztratíme.

Ztrácíme lidi, které milujeme.
Ztrácíme práci.
Ztratili jsme naše mazlíčky.

Protože někdy děláte všechno správně.
A ty jsi poslední.

Nikdo nás neučí, co dělat s frustrací.
S tímto vztekem zaměřeným na ty, kteří byli úspěšní.
Jako by byl triumf něčím vnějším, co může ohraničit někdo neznámý.
A ne sebe.

V dnešní době se stále objevuje veškerá tato konkurenceschopnost.
Vše, co je třeba uznat vinným.
Bylo by hezké, kdybychom byli hezčí.

Že praktikujeme solidaritu mnohem víc.
Podívejme se na náš neuvěřitelný individualismus.
Protože nemusíme s nikým soutěžit.

Musíme se vcítit do kůže ostatních.
Musíme si navzájem pomáhat.
Než být empatický.

Protože toto je hurikán.
Bez náznaku větru.
A až to skončí.
Bude toho třeba hodně přestavět.

Není čas na soupeření.
Není čas na pomstu, ani pomstu, ani na získání medailí.
Je čas vstoupit.

Spojit se a pokusit se zachránit vše, co se dá zachránit.
A být jednotnější.
Než jsme kdy mohli být.