„Byl jsem týrán mým učitelem“
Ramon Soler
Lidé často přicházejí na konzultace k psychologům, kteří mají vážné důsledky na jejich emoční (a fyzické) zdraví odvozené ze zkušeností se zneužíváním moci, jimž byli ve škole vystaveni jedním nebo více učiteli. Toto je skutečné svědectví o tom, jak Pilar.
![](https://cdn.smartworldclub.org/7189217/ampquotfui_maltratada_por_mi_profesorampquot_2.jpg.webp)
V den, kdy jí bylo 60 let, se Pilar rozhodla vyhledat psychologickou terapii, která by jí pomohla překonat emocionální problémy a nízkou sebeúctu, které táhla roky. Pilar nechtěla strávit další den tím, že ji nechá využívat ostatní. Všichni její partneři byli zneužívajícími (fyzickými i emocionálními) a v práci viděla pokroky mnohem mladších kolegů, zatímco se neodvážila bojovat za to, co považovala za svou zaslouženou povýšení.
Již v terapii a při hledání a uzdravení původu své nízké sebeúcty si Pilar na jednom ze svých zasedání vzpomněla na šokující a nesmírně traumatizující situaci, kterou prožila ve škole.
-Řekni mi, Pilar, co si pamatuješ?
- Není to jediná scéna, jsou to různé situace, které jsem prožil s učitelem. Stále si na to dnes s obavami vzpomínám. Představuji si jeho tvář, jak se dívá na mě a moje srdce bije. Po tolika letech se zdá neuvěřitelné, jak to na mě působí, jak jsem se dostal do situace, skoro jako bych to žil.
- Nedělejte si starosti, Pilar, přesně, jsme tu, abychom na tom pracovali a zabránili tomu, aby vám slova a činy tohoto muže nadále ublížily ve vaší přítomnosti. Řekněte mi, kterou scénu si nejjasněji pamatujete.
-Je to doba, kdy se mi vysmívá před celou třídou. Vezme mě na palubu, abych provedl zlomek cvičení. Vůbec nevím, jak to opravit. Dělám část, ale uvíznu uprostřed problému.
-Jak učitel reaguje?
-Dělá si ze mě legraci. Vždycky dělal hloupé vtipy, ale ten den je obzvláště krutý. Začne mě urážet, říká, že jsem líný a blázen. Také mluví s celou třídou a vidím, že někteří spolužáci se smějí.
-A co se s tebou děje? Jak se cítíte?
-Všiml jsem si, že celé moje tělo je paralyzováno a já ani dobře nevidím, začínám vidět rozmazaně. Zajímalo by mě, proč to dělá. Proč je ke mně tak krutý? Cítím se blokován. Kde cítím, že blokáda je nejsilnější v mém krku. Vypadá to, že se to blíží mně. Chtěl bych protestovat, ale mlčím, nemohu nic říct. (Na gauči se její tělo napíná, paže a krk jsou ztuhlé).
-A učitel se stále vysmívá?
Pokud ne, pak. Upírá na mě pohled. Zdá se, že si užívá to, co dělá. Nakonec skončím s bezmocností pláčem. Vracím se na své místo a zůstávám zticha a zírám na stůl, dokud neskončí hodina.
- Stále mi to říkej … (Na chvíli je ticho a slza jí padne po tváři).
-Sedím u toho stolu a dívám se dolů, cítím se zahanbený, sám a šedě. Grayi, tak jsem byl celý život, šedý.
(Plače, když si uvědomí, jaký dopad měl učitel na její život.)
- Co zbylo z této situace, Pilar? Jsou ve vašem životě momenty, které vám tuto scénu stále připomínají?
-Ano, mnozí, stává se mi to nepřetržitě. Jsou chvíle, kdy se cítím stejně blokovaný, zvláště u lidí, kteří jsou tak dotěrní. Když na mě zírají, nemohu reagovat a dívat se dolů. Téměř všichni moji milenci byli takoví. Myslím, že proto jsem se nikdy neoženil. V životě jsem někoho takového nechtěl, ale každý, koho jsem potkal, byl stejný nebo horší.
-A v práci zdravotní sestry?
-Také v práci, s mým šéfem. Má stejný vzhled. Vypadá to, že mi každou chvíli vynadá za nějakou chybu, kterou jsem udělal. Nejsem schopen s ním mluvit, abych se zeptal na pozici, která mi odpovídá kvůli senioritě, a vidím před sebou projíždět další mladší kolegy. Ale zastrašuje mě a blokuje mě, když přemýšlím o tom, že si s ním musím promluvit.
-Nebojte se, Pilar, kousek po kousku budeme pracovat na deprogramování vaší blokády proti těmto typům lidí. Vrátíme se do minulosti, abychom pokračovali v analýze toho okamžiku. Když se na ni díváte současnými očima, co si myslíte o dívčině scéně?
-No, bylo to nespravedlivé a nepřiměřené. Je pravda, že jsem nevěděl, jak přidat zlomky, ale ve třídě jsem nic dobře nevysvětlil, nikdo to nevěděl. Ostatní kamarádi šli odpoledne na hodiny matematické posily, ale moji rodiče si je nemohli dovolit. Kdyby chtěl, abychom přidali zlomky, vysvětlil by je dobře. Jak se naučím, když se ve třídě bojím, více si uvědomuji, že se bojím a ptám se mě překvapením než jeho krvavé zlomky? Nevím, jestli pro mě měl mánii, nebo mě využil, protože věděl, že se mě nebude bránit, ale byla to noční můra.
-Rozumím, Pilar. Nyní vezměte veškerou energii a jasnost, které v tuto chvíli máte, když vidíte tuto situaci, a vezměte ji zpět v čase. Představte si, že se vrátíte na školní scénu, abyste se mohli dívce přiblížit a abyste jí to mohli vysvětlit. Co říkáš?
-Přišel jsem k ní ke stolu, když se podívala dolů. Říkám jí, že ten chlap neměl právo zacházet s ní špatně. Je mi smutno, když ji takhle vidím, a také se cítím naštvaný, když vidím, jak ji to všechno bolí, a vím, jak to na ni ovlivní celý život.
-Podělte se s ní. To je také to, co cítí. Mluvte o tom tak, aby se cítili slyšeni a rozuměli.
-Je opravdu šílená. Víte, že učitel je nespravedlivý a že to neudělal dobře, ale musela mlčet. Musel spolknout veškerý svůj hněv. Nyní máte právo uznat tento hněv. Nechte ho, ať to pocítí, a přeměňte jej na energii, aby jednal, nestál na místě a dokázal se vyjádřit. Doprovázet ji. Nyní není sama a mezi vámi dvěma můžete vyndat vše, co nosíte uvnitř, co si musela ve své době ponechat.
-Co říkáš?
Podívám se na jeho tvář a ukážu na něj prstem. Říkám jí, že je hloupý a arogantní, že je jen dívka a že neměl právo s ní tak zacházet. Ptám se ho, jestli si myslí, že je to velmi muž, díky němuž dívka takto trpí, a říkám, že by se měl stydět. Hluboko uvnitř je mindundi, nejistý člověk, který se potřebuje cítit nad ostatními.
-A co dělá učitel? Jak reagujete?
-Zpočátku zůstává zticha a s otevřenými ústy. Zdá se, že když vám někdo řekne pravdu, nevíte, co na to říct. Po chvíli začne blábolit, že to dělá pro mé dobro, že mě chce jen motivovat ke studiu. Říkám mu, že ponižování není způsob, jak motivovat, že to nemůže použít jako záminku k ospravedlnění týrání.
-Jak se cítíte teď? Chcete říci nebo udělat něco jiného?
- Cítím teplo v celém těle, ale příjemné teplo, jako když jste právě cvičili. Musel to všechno pustit a dát věci do pořádku. Teď se chci odtud dostat. Říkám mu, že pokud se mnou bude takto zacházet, nechci tam pokračovat. Nechám ho vytřeštěnýma očima. Opouštím třídu a zavírám zabouchnutím dveří.
- Už to nemusíte snášet, což může mít v budoucnu vážné následky. Pilar, pomohl jsi dívce zbavit se veškeré váhy, kterou měla. Nyní vám může pomoci ve vaší přítomnosti. Kam chceš jít teď?
-Jdu na zahradu. Dýchám čistý vzduch. Než jsem si to uvědomil, ale ve škole byl vzduch velmi ucpaný, jako kouř, a bylo těžké dýchat. Ležím na trávě a dívám se na oblohu. Cítím se svobodněji, dokonce se mi dýchá mnohem lépe a mám pocit, že ucpání, které mě doprovázelo, zmizelo.
-Čemu se můžete naučit z toho, co se stalo ve třídě? Jaký nápad chcete vnést do svého současného života?
- Nejdůležitější je, že teď mohu mluvit, mohu vyjádřit svůj názor. Už žádné ticho. Vím, co chci a co je pro mě dobré. Vlastně jsem to vždy věděl, ale než to bylo ve mně. Od této chvíle nedovolím nikomu jinému, aby mě ponížil, jako to udělal ten učitel.
-Jak si myslíte, že byste mohli shrnout vše, co jste dnes udělali, do slova nebo fráze, abyste si to každý den pamatovali?
-Napadlo mě to bez přemýšlení … "Teď mluvím." Líbí se mi to, myslím, že je to skvělé shrnutí. Zapíšu si to a především to začnu od tohoto okamžiku uvádět do praxe. Cítím se líp. Opravdu.
Téhož týdne Pilar požádala o rozhovor se svým šéfem, aby požádala o zlepšení svých pracovních podmínek. Už nechtěl dovolit ostatním, aby mu vzali práva.