„Evropská komise neví nic o endokrinních disruptorech“
Ingrid Wenzl a Montse Cano
Evropská unie musí regulovat chemikálie narušující hormony, ale tlak chemického průmyslu ji brzdí
Endokrinní disruptory jsou látky mimo tělo, které mohou narušit hormonální rovnováhu těla a způsobit vážné zdravotní problémy. Evropská komise měla definovat kritéria pro jejich identifikaci v prosinci 2013, ale neučinila tak a Evropský soudní dvůr rozhodl 16. prosince 2022-2023.
Důvod? Málo známá bitva, v sázce na zdraví všech.
-Proč je pro Evropskou komisi tak důležité jednat rychle?
-Jedním z důvodů je hrozba, kterou endokrinní disruptory představují pro zdraví a životní prostředí. V tomto ohledu panuje vědecká shoda: tyto chemikálie jsou škodlivé.
Lobisté zpochybňují skutečné nebezpečí chemikálií.
Jsou podezřelí z odpovědnosti za nárůst nemocí, jako je neplodnost , některé druhy rakoviny , problémy s vývojem mozku, malformace pohlavních orgánů, cukrovka a obezita . V roce 2022-2023 studie odhadla zdravotní náklady na nemoci spojené s expozicí hormonálním disruptorům na 157 miliard eur ročně, a to pouze v EU. Dalším důvodem je, že tento zákon přinutil Evropskou komisi definovat tyto látky před prosincem 2013 za účelem ochrany obyvatelstva.
Komise je však správním orgánem, nemůže změnit zákon přijatý zástupci evropských občanů. Evropský soud rozhodl, že Komise nesplnila své poslání posílit a dodržovat zákon. Tímto způsobem se tento problém veřejného zdraví stal pálčivým demokratickým problémem.
- Proč Evropská komise nechrání občany před možným dopadem těchto chemikálií?
- V červenci 2013 Komise odložila regulaci endokrinních disruptorů kvůli silnému tlaku lobbistů v chemickém a pesticidním průmyslu. Při tomto zpoždění hrály důležitou roli také rozdíly mezi různými útvary téže Komise. L
Není to bohužel poprvé, kdy se rozhodovací orgány rozhodly pro ekonomický růst a zachování pracovních míst na úkor zdraví všech a životního prostředí.
-A co jsou to lobby?
-Hlavními zapojenými organizacemi jsou Evropská asociace pro ochranu rostlin, lobbistická skupina pro průmysl pesticidů; Evropská organizace chemického průmyslu a o něco méně organizace průmyslu plastů.
Tam jsou velké společnosti, které lobbovali , jako Bayer a BASF, a to jak v němčině a Syngenta, švýcarské firmy. Všichni tři prodávají pesticidy a chemikálie .
-Ve zprávě „Toxická záležitost“ vysvětlujete, jak tyto skupiny tlačily na Evropskou komisi, aby prodloužila proces nebo dokonce zabránila zákazu nebezpečných látek. Jakou taktiku použili?
- V padesátých letech začal tabákový průmysl vyvíjet strategii k manipulaci vědy a prevenci regulace tabáku. Od té doby se různá průmyslová odvětví uchýlila ke stejné strategii.
Chemický a pesticidní průmysl jej také používal k prevenci regulace endokrinních disruptorů.
Tato strategie se nazývá „výroba pochybností“: u subjektů s rozhodovací pravomocí vznikají pochybnosti o skutečném nebezpečí produktu. A používá se mnoho taktik. Ty, které se používají s endokrinními disruptory, jsou primárně útok na nezávislou vědu, sponzorované studie a vytváření pseudo-kontroverzí.
- V této zprávě ukazujete, že drtivá většina redaktorů vědeckých časopisů a vědců, kteří v Komisi pochybují o práci prováděné Generálním ředitelstvím pro životní prostředí, měla vztahy s chemickým, kosmetickým, farmaceutickým a pesticidním průmyslem …
-To je třeba pochopit něčím velmi důležitým: málo lidí na vysokých úrovních Komise skutečně ví, o čem mluvíme s endokrinními disruptory. Z tohoto důvodu je pro průmysl velmi snadné vydávat příznivé informace za vědecké.
Vědci, kteří kritizovali Generální ředitelství pro životní prostředí, mají vztahy s průmyslem, ale většina z nich nepracuje na endokrinních disruptorech, a proto nemá žádné vědecké údaje.
Členové Evropské komise si neuvědomují, že skutečnost, že tito vědci mají kontakt s průmyslem, je přinejmenším problematická a navíc si neuvědomují, že nejsou specialisty na disruptory.
-Ve Francii je balení s bisfenolem A v potravinách zakázáno kvůli jeho endokrinním účinkům. Mohou jednotlivé členské země EU přijmout přísnější ochranná opatření?
-Áno, tomu se říká subsidiární princip. Každá země, která se domnívá, že EU nebude jednat efektivně přijmout ochranná opatření, jako je tomu v případě Francie se bisfenolu A .
Regulace jedné chemické látky však k ochraně populace nestačí.
Pouze EU může vypracovat celosvětové nařízení pro endokrinní disruptory jako skupinu nebezpečných chemikálií, stejně jako před 40 lety pro karcinogenní chemikálie.
- Kromě vlád, jako je francouzština nebo švédština, nebo Evropského parlamentu, mají evropští občané v této oblasti podporu různých nevládních organizací v oblasti životního prostředí. Ale co může každý z nás udělat?
-Mým úkolem novináře je vyšetřovat a informovat veřejnost. Být informován je již důležitým krokem, když chcete něco udělat. Kromě toho je zásadní, aby lidé v žádném případě netolerovali, aby na ně bylo pohlíženo jako na spotřebitele.
Jsme především lidé, kteří mají odpovědnost vůči dalším generacím a vůči planetě. Jsme občané.
