Na několik dní vyšli do ulic v Dháce, hlavním městě Bangladéše, ale také v dalších městech pracovníci (ve skutečnosti většinou ženy) v oděvním sektoru. Protest velkého významu, ale ten, který v mainstreamových médiích (kde jsou obvykle inzerovány značky oděvů, ale nenechme se zmýlit), zůstal téměř bez povšimnutí.

Tisíce lidí se zmobilizovaly, několik protestů vedly protesty a žádaly o nezcizitelná práva, počínaje právem na minimální mzdu.

Bangladéšský oděvní průmysl generuje ročně vývoz ve výši téměř 30 miliard dolarů, což odpovídá 80% příjmů z vývozu v zemi, a splňuje požadavky některých z největších světových značek. Po Číně je to druhý největší vývozce oděvů na světě.

Dělníci bohužel v továrnách již dlouho trpěli nelidskými podmínkami, pracovali na zabíjení na směny a dostávali mzdy za hlad.

Vládní sliby nestojí za nic, že ​​v září slíbila, že minimální mzda pracovníků v oděvním průmyslu vzroste o 8 000 taka (asi 82 ​​eur) měsíčně, což je první nárůst od roku 2013! Protože podle pracovníků by z takového nárůstu mělo prospěch jen malé procento z více než 3,5 milionu pracovníků v tomto odvětví.

Proto se demonstranti vrátili do ulic i přes střety mezi policií a demonstranty, které již způsobily smrt pracovníka a desítek lidí s vážnými zraněními.

Pracovníci oděvů se v úterý po 9:00 začali scházet v Uttarkhanu a Dachinkanu a pokračovali směrem k dálnici Dháka - Mymensingh. Silnice a dálnice byly blokovány spálenými pneumatikami v průmyslové čtvrti Savar severně od hlavního města.

Ruhul Amin, výkonný ředitel Odborového střediska pro oděvy, řekl agentuře Reuters, že policie k rozptýlení davu použila pásky, slzný plyn a dokonce i trysky vody.

„Policie se je nejprve pokusila přesvědčit tím, že si promluvila a požádala je, aby opustily ulice, aby mohla doprava pokračovat v oběhu, ale házeli kameny a cihly,“ říká místní policista Tahmidul Islam.

Vláda vytvořila skupinu s vlastníky továren, vedoucími odborů a úředníky, aby dosáhli dohody a zjistili, jak vyhovět požadavkům pracujících, uvedl ministr obchodu Tipu Munshi a slíbil, že do měsíce dosáhne rezoluce.

Pracovníci však nejeví přesvědčení a jsou připraveni v protestu pokračovat, dokud nebudou jejich žádosti přijaty.

To je jen část toho, co stojí za levným oblečením Made in Bangladesh, které kupujeme v obchodech.