Jsou dny, kdy se všechno mění

Najednou něco zmizí. Něco se zlomí, něco se transformuje, něco končí. Něco umírá. Jsou dny, kdy se všechno mění a nic už není stejné. Dny, které nás najednou umístí na velmi konkrétní místo.

Royův hlas je podcast spisovatele Roye Galána pro časopis Mentesana. Poslechněte si to a sdílejte.

Věříme, že vše je nekonečné.
Že se nic nezmění.
Že předměty tam zůstanou, aniž by se pohnuly, aby nás potěšily.
Věříme, že to máme pořád.
Že věci zůstanou magicky.

Zvykáme si na dny, kdy nás nepřekvapuje.
Dny stejné jako ostatní dny.
Noci stejné jako jiné noci.
Stává se nám, že nevíme, kdy jsme něco jedli.
Byl to čtvrtek nebo úterý?

Protože existence je klidná a běžná.
Prostě to jde dál.
Ale najednou něco zmizí.
Něco se zlomí, něco se transformuje, něco končí.
Něco umírá.

Jsou dny, kdy se všechno mění a nic už není stejné.
Dny, které nás najednou umístí na velmi konkrétní místo.
Díky tomu jsme si mysleli, jaké štěstí jsme měli v těch klidných dnech.
Ve kterém se nic nestalo.
Ale ve kterém jsme byli šťastní, aniž bychom to věděli.

Protože byli všichni.
Protože žádná bolest nebyla.
Protože tam bylo k jídlu.
Protože tam byla práce.

Celé ty dny, kdy jsme si stěžovali.
Ve kterém jsme záviděli štěstí ostatním.
Ve kterém jsme se s matkou hádali o nesmysly.
A teď ještě nemáme matku.

Věříme, že vše je nekonečné.
Ale není.
A přemýšlejte o tom.
Přišli jsme na to.
Nedělá nás to pesimistickými.

Dělá nás to lidmi, kteří vědí, jak si vážit tady a teď.
Že se mohou relativizovat.
Že si mohou přizpůsobit příběh a změnit „nemám“ na otázku, co je „mám“.
Protože pokud něco máme, prozatím je to život.

A i když je to mnohokrát hrozné a protíná ho strach.
I když to není vůbec snadné.
I když se zdá, že se planety vyrovnaly, aby nás našroubovaly.
Život je hodně.

To je příliš.
Je to všechno.
Ve skutečnosti život, každý dech a každou sekundu.
Je to příležitost podívat se nám do očí.

Poznat nás.
A potvrdit.
Toho štěstí se stále může dotknout.